Iscar Rainwistovsk

12. 05. 2017 19:43:48

Meno: Iscar Rainwistovsk [ Čte se; Rajnvistovski]

Status:Doktor

Vek: 20

Pohlavie: Muž

Porucha: xxx

Povaha:

Všichni by řekli že on je právě další pacient. Ne. To vážně není. Co se týče prvních dojmů.. Ne. Není typ co by byl hned na první pohled ten nejmilejší. Když se na něj díváte z dálky, možná si řeknete že je to jen chvilkový výraz, ale ne. Když už se ale odhodlá někoho oslovit, potlačuje chuť být hnusný. Nikdy to nebyl typ co by se rád vůbec zapojil do konverzací. Ba ne. Je sice hezké že se s ním mermomocí chcete bavit, chcete se s ním jak vy tomu budete říkat ,kamarádit' a podobné, ale on si drží tu masku.

A věru, nikoho za ní nehodlá pustit. Když byl malý, rád lidi označoval jako ,černé květiny'. Toto označení mu zůstalo dodnes, takže ne. Vztahy a pouta přátelství vážně neumí navazovat. Když je sám [nebo si to myslí] povídá si. Prostě si jednou myšlenky nenechá jen v mysli, ale vysloví je. Svým způsobem je taktéž tajemný a nemá žádný důvod vyprávět vám o jeho ,životě'. Když má něco udělat, udělá to pořádně. Ať už jde o učení, nebo o jeho zájmy. Dříve než něco řekne pořádně si to promyslí a neplácne leckterou kravinu. Ne, takový - vážně není. S většinou věcí se bez problémů vyrovná a situace řeší s chladnou hlavou. Zapojuje-li vůbec emoce..

Velice rád se ale prochází a nebo bezmyšlenkovitě civí do zdí. Nerad vychází ven za dne, ale v noci ho vlastně potkáte. Stejně tak to má se sluncem. Ven moc nechodí, ale když prší a je bouřka, někde sedí na lavičce a pozoruje mračna. V dnešní době je těžké potkat takového závisláka na déšť nebo knihy. Ale on jím je. ,,Čím více někým jsem, tím jméně vůbec existuji" - tak by odpověděl kdyby jste se ho ptali na jméno. Tuto větu si dokázal za ty roky neskutečně oblíbit. Mluví tiše, mluví narovinu.

Nikdy neměl dobrý spánek a nikdy ho mít nebude. Spí max 2-3 hodiny. On vlastně spát neumí. A jelikož ho pronásledují noční můry z ,života', je zázrak že dokázal usnout bez pocitu strachu. Ano, na dospělého psychologa zajímavá věc, nemyslíte? Inu, takový už bohužel je. Typickým vzhledem jsou kruhy pod očima, černé oblečení. Popřípadě červená košile.

Minulosť:

Narodil se do ,potrhlé rodiny' kde matka byla psychopat, otec vrah a jediný bratr byl ,normální'. Již jako malé 5-ti leté děcko byl zkoumán zda-li se na něj nepřenesly nějaké psychické postižení. Každopádně v té době nic nenašli. ,Žil docela normální život' na to že je dali do dětského domovu. Všichni si z nich utahovali, ale co. Malí fakani jako tito se vždy najdou. Vyrůstal tam celkem 7 let a za tu dobu začínal mít první potíže se zvládáním některých situací. Ovšem aby ho někde nezavřeli, snažil se to jakkoliv maskovat. Dusil v sobě city, jakékoliv dodatky a komentáře si nechával pro sebe. Pár dní po jeho 12 letech utekli. Proč? Kdo by chtěl být zavřený sám v bílé malé místnosti po dobu 20 hodin? Myslím že jich moc není. V této době se mu zhruba začaly projevovat spánkové problémy. Po pár dnech a útěku našli svůj dům. V plamenech. Byly tu kecy toho že jejich otec chtěl všechny včetně jejich matky vyvraždit mučivou a bolestivou smrtí. Ani jeden neplakal. Ani jeden necítil žádný smutek. Proč taky, že. Ne že po nich šla už i policie, dokonce povolali i gorily aby je chytli a zavřeli do psychiatrického ústavu. Sám vlastně netuší proč to chtěli udělat. Měli strach že by byli jako jejich rodiče? Inu, to zůstává tajemstvím. Utekli za hranice Ukrajiny do nynějšího Ruska. Neměli to v plánu, ale neměli ani ponětí kde jsou. Když už se tak toulali, docela se i sblížili. Kdykoliv někoho potkávali, vymýšleli si různé jména a doufali v to že je nepoznají. Menší rodinka se jich ač tajně ujala a oni ji začali důvěřovat, tak, jako důvěřovali sobě. Vyšlo to v niveč jakmile jim řekli své iniciály. A bylo tu ještě jedno malé tajemství které si jeho bratr, Akiteru vzal do hrobu. Všechno popsal ve svém dopise - kdo jsou. Ani to ho nezasáhlo. Dal by se považovat za chladného, bezcitného. Nedával si pozor a každý den se topil v myšlenkách. Doplatil na to. Vzali ho. Neulehčil jim to a utíkal. Kašlal na to kde je. Kdo je. Potřeboval jen bezpečí. Po několika dnech strávených na cestě a jeskyních to nevydržel a hodlal se zabít. Sebepožkozováním sice trpěl delší dobu, ale chtěl to ukončit. Neměl nic a nikoho koho by se mohl pevně držet a pomalu mu kopat hrob. Ne, neměl nikoho až na sebe sama. Rány si šil sám a snažil se na nic nemyslet.
,,Vždyť to může být ještě i vtipné, no ne?" Říkával. Jeho problém nespavosti zašel daleko, takže počas cesty v malé vesničce propadal do spárů mikrospánků. Špatně to dopadlo. Jeho ,život' nikdy neměl happy end. Chytili ho a že jim to dali úsilí. I když byl vyčerpán na pokraji sil, bojoval. A nehodlával se vzdávat. Když ho předci jen po několika dnech přivezli do speciální psychiatrické léčebny, už se nebránil. Zavřeli ho do nejstřeženější cely, a neustále ho monitorovali kamerami. Takže se znovu ocitá v bílých malých stěnách. Ani ublížit už si nemohl. Nespal, nejedl a nedělal nic. Jen civěl do bíla. Jelikož ale stále bloudil myšlenkami, uvědomil si fakt - nemá cenu. Není žádný důvod se dále vpouzet. Vzdal to? Ne. Byl na tom hůř a hůř. A je to asi taky přestalo bavit, jelikož ho převezli do jinéhu ústavu. Cokoliv se trestalo elektrickým šokem, nebo říznutím. Na něm si vybíjel vztek celý personál. Zde tedy získal dalí jizvy. Jeho doktor který zde byl nový si toho ale začal všímat - a dost se nad tím vztekal. Vyřídil nějaké papíry, což trvalo rok takže mu přibývalo zranění. Když k němu na týden přišel a všiml si toho, málem všechny vyzabíjel. Převezl ho tedy zpět na Ukrajinu a začal na něm pracovat - sice nevymazal tu chladnost, ale naučil ho mluvit s ostatními a nebát se. Chovat se jakštakš normálně. Dával mu lekce o psychologii. Bohužel, tady taktéž není happy end.

,,Zdravím. Copak potřebujete?" Ozvalo se ode dveří. Zvědavě zvedl hlavu od knihy a pomalými krůčky pokračoval k jeho ,Andělské Černé Květince'. ,,Nepamatuješ si Logane?" Ozval se hrubý hlas. Nelíbilo se mu to. Potichu se k nim přikradl a svého anděla zezadu objal. Automaticky si položil svou hlavu na jeho rameno. Logan pootevřel ústa ale nic z nich nevyšlo. ,,Prosím? Vypadni dokud je čas" zamumlal a vražedně ho probodl pohledem. ,,Nový přítel? Hhh. Tak já ti nestačil, jo?!" Křikl. ,,Ne, on-" zaskočil ho ,,jsem jeho přítel a pokud budeš mého anděla nadále otravovat nemám problém ti zakroutit krkem" odpověděl stejně chladně a klidně. Jenže neznámý v klidu nebyl. Vytáhl zpod svých zad nůž. Logan zalapal po dechu když ho jeho společník stáhl za svá záda. ,,Jak jsem řekl. Rozmysli si to. Klidně třikrát" vložil ruce do kapes riflí a měl stále ten typický výraz. ,,Zabít tě nebude těžké" rozchechtal se. ,,Fajn." Pokrčil rameny ale zarazila ho ruka na rameni. ,,Ne." S nechutí přikývl a silně lokty odstrčil svého anděla. Zorničky se mu zúžily a on se rychlostí přibližoval k mužovi co mu vyhrožoval. Nyní couval. Do lesa. ,,Notak! Já to nemyslel vážně,.. Heh, jsme kámoši ne?" Hystericky předhazoval slova co nedávaly ani smysl. ,,Něco jsem slíbil. Ale nepřísahal jsem" vražedně se ušklíbl když narazila jeho oběť o strom. ,,Si psychopat nebo co?!"  Vyštěkl a varovně vytáhl další nůž. ,,Ano" sladce přikývl a na tváři mu stále hrál ten úšklebek. ,,Neřvi, zlatíčko," s těmi slovy mu zlomil jednu ruku. ,,Protože to bych se zlobil," druhá ruka ,,a to by nedopadlo dobře, protože," levá noha ,,jsem předci psychopat. Inu, nebudu zlý. Ne tak jak doopravdy jsem. Tady máš mobil, a pá pá!" Necelých dvacet minut musel jít pěšky domů. Jeho oběť umí utíkat! ,,Musíme si promluvit" zamumlal u dveří jeho anděl. Následoval ho do kuchyně kde ležel dopis. Tázavě nadzvedl obočí. ,Anděl' si povzdechl. ,,Od zítřka pracuješ v novém městě jako psychiatr. Promiň, musel jsem to udělat.. Miluju tě, netušíš jak moc rád bych tě chtěl, ale nemůžu. Nemůžu když jsi oficiálně ještě stále můj pacient. Porušil bych tak pravidla,.. A ty se trestají ubikací. Nepřežil bych s vědomím že tě zavřeli zase do té klece a personál by si na tobě vybíjel vztek. Že bych byl bez tebe mezi nějakými úchylnými pedofily a.. Bal si. A dej mi sbohem..Prosím. Ať na tebe mám nějakou hezkou vzpomínku. Naši společnou vzpomínku.."

 

Rázně to odmítl, ale bylo mu to nic platné. Museli ho doslova násilím dostat do dodávky která ho odvezla společně ještě s nějakými Černými květinami do tohoto města. Tak moc.. Tak moc rád by byl zpět. Ale nejde to.

Jeho život nikdy nemá šťastný konec. Vždy je tu zlá čarodějnice která celý děj příběhu zničí. A vyhraje. V jeho případě.

 

Rodina:

Otec - Hunter

Matka - Heather

Sourozenec - Akiteru

Mazlíček:

Castiel - [Kříženec psa, a lišky]

Obrázek:

FC: Dylan O'Brien

Zaujímavosti/Dodatky: Po těle jizvy. V jeho očích jde vidět bolest, ale chladnou masku nic neprorazí. Nejvýraznější jizva která jde vidět je na jeho dlani. Široká a  bolestivá.

Kontakt: [email protected]

Schválenie: Pekná rega.

Samozrejme, schválené, môžeš hrať ;)

Avalon